Home / Recenze / Chata SPORT SKI Kořenov – O chudáky tady nestojíme!

Chata SPORT SKI Kořenov – O chudáky tady nestojíme!

Zasloužená dovolená s partou přátel a našimi dětmi, to je ten pravý balzám na upracované tělo i duši. Příjemná a krásná chalupa v Kořenově s komfortním vyžitím slibuje bezvadnou dovolenou. Hned druhý den po příjezdu vyrážíme k Jizeře. Úchvatná podívaná na dravé pramínky vody, které si hledají cestu mezi obřími kameny. Děti jsou v tranzu. Celé dopoledne skákají z kamene na kámen, loví ze dna z písku barevná sklíčka a stavějí přehrady. A je to tady. „Já mám už hrozný hlad!“ hlásí první ratolest a rychle se k němu přidávají další. OK, cestou z Kořenova sem jsme míjeli chatu SPORT SKI, dojdeme si tam na oběd.

Vcházíme tedy na terasu Chaty Sport Ski a s uspokojením zjišťujeme, že jsou tu u jednoho stolu pouze čtyři lidé. Dospěláci si sedáme  pod slunečník venku a naše dítka obsazují velký stůl uvnitř chaty. Přichází mladá servírka. Konverzaci, kromě pozdravu ovšem, začínáme otázkou, jak dlouho budeme čekat na jídlo. „Pokud si vyberete z hotovek, přinesu vám je hned, ale jestli si objednáte z jídelního lístku, budete muset nějakou dobu čekat. Asi tak 25 minut.“ S úlevou odpovídáme, že tento čas je v pohodě, že jsme se lekli, že budeme čekat hodinu. Po tváři mladé servírky přelétne úsměv, když říká „Ježíš, to néééé!“ A tak bereme do ruky jídelní lístky a vybíráme svá jídla. Převážná většina z nás si vybírá z denní nabídky, zvláště pak po doporučení slečny servírky „čínu s rýží“, která se ten den prý obzvlášť povedla a 5 dětí volí jídla z jídelního lístku.

Pokračování je jen pro otrlé….

Hotovky před námi přistávají za 55 minut. V tu chvíli by řada z nás považovala rohlík z máslem za božskou manu. Takže čínu s rýži, dle chuti, připravenou z omáčky z polotovaru a svíčkovou s mírně chemickou chutí příliš neřešíme.  Horší je to s dětmi, které ani po hodině a dvaceti minutách jídlo nemají a začínají být už hodně nespokojené. Pstruh s hranolkami a 4x steak s hranolkami jel místní kuchař vyzvednout pravděpodobně do Prahy. Po hodině a třiceti pěti minutách je tu happy hours i pro naše dítka. Vypadá to, že své jídlo už ani nekoušou… Nejstarší z nich nejistým hlasem pokládá drtivou otázku „Nezdá se vám, že ten pstruh má nějakou divnou kůži?“. To bude asi tím, že to není pstruh, ale makrela. To snad ne! Matka hladové dcery odchází do chaty za obsluhou, že došlo k omylu. Místo mladé slečny přichází starší pán, loupne okem do talíře a říká: „Jo, to je makrela. Chcete to vrátit?“ Je možné, že si toho nevšiml? Odhodlaně se ptáme, jak dlouho budeme na nové jídlo čekat. „Tak půl hodiny.“ Ne, pane, tohle jsme slyšet nechtěli. Slečna už nám tady pomalu omdlévá hlady. Do akce se vkládá taťka a snaží se domluvit s číšníkem. „Dobře, dcera si to jídlo nechá. Pojďme se domluvit, že vám za něj zaplatíme cenu hotovky.“ Čísník odchází s tím, že se pak nějak domluvíme. Dcerka 3x dloubne do makrely, sní hranolky s oblohou a talíř odsouvá, že jí makrela  nechutná.

A je tu hodina H, nejoblíbenější moment obsluhujícího personálu. Placení. Jsme tři rodiny, a tak je účet preparován na tři části. Začínáme s makrelovou částí. ???Taťkovi je účtována cena za pstruha. Číšník si okamžitě uvědomuje omyl a přepisuje cenu na cenu makrely. Taťka se ohrazuje, že je ochoten, dle domluvy, zaplatit cenu hotovky. Jde o princip, ne o peníze. Reakce číšníka je překvapivá „No, tak když jste takovej chudák, že nemůžete zaplatit jídlo, které jste sežrali, tak ho neplaťte!“ Tak ho tedy taťka neplatí. Zaplatí ostatní jídla a nápoje a nechá si do koruny vysázet zbylé peníze. Stejně tak my ostatní. Pěkně do koruny. Jen tak můžeme kamaráda podpořit. Odcházíme s šedým mrakem nepříjemnosti na jinak modrém nebi.

Přijde vám to šílený? To ještě není konec.                                         

Druhý den vyrážíme s dětmi opět na úchvatnou Jizeru. Cesta vede kolem chaty SPORT SKI. Je tu nějak živo, rodiče přivážejí auty děti na tábor. Auta pendlují tam a zpět. Najednou vedle nás zastaví jedno z aut, vystoupí z něj mladá servírka, starší žena a potetovaný maník. Potetovaný začně okamžitě řvát na taťku „Hele, mám u tebe 160 korun, tak je koukej navalit!“ „Prosím?“ ptá se překvapený taťka. Nechci vám tu podrobně popisovat dramatickou a agresivní scénu, kdy na nás před našimi dětmi , řvaly dvě ženy i maník, včetně toho, že potetovaný dokonce naléhal na taťku, ať s ním jde do lesa, že ho nechce mlátit před dětmi. Vkládám se do hovoru a snažím se maníkovi v klidu vysvětlit včerejší situaci. Začíná řvát i na mě. „Když přijdete do krámu, vezmete si televizi za 20tisíc a zaplatíte 10?“ Jsem překvapená sama sebou, že zůstávám v klidu: „Buďte prosím tak hodný, a neřvete na mě, já na Vás taky neřvu. Snažím se Vám vysvětlit, že jsme oproti ujištění, že jídlo bude do 25 minut čekali jeden a půl hodiny a ze strany personálu došlo k omylu v objednávce. A ještě předtím, než bylo jídlo zkonzumováno, navrhli jsme výši úhrady. Cena za hotovku by vám pokryla náklady a my bychom odcházeli jakžtakž spokojeni. Je nás dvanáct a večer bychom si cestou zpátky od řeky koupili třeba zmrzlinu nebo pivo. Jsme tu na týden. S takovouhle zkušeností jste přišel o slušný výdělek.“ Maník na mě pár vteřin nasupeně zíral a pak zařval: „O takovýhle chudáky, který nemaj ani na žrádlo tady nestojíme! Koukejte vypadnout!“

Hmmm, ten nám to teda nandal.

Jestli si myslíte, že je to ojedinělý případ arogance personálu, jste na omylu.

Další den vyrážíme na Mumlavské vodopády do Harrachova. K řece se nám už nechce. Jsme překvapeni, že v Harrachově „chcíp pes“. Na to, že je hlavní sezóna, vidíme ojedinělé skupinky turistů. Jen na vodopádech jich je trošku víc. Naši dětskou skupinu už opět ovládá fantom hladu. Míříme tedy zpět do Harrachova. Bereme zavděk hned první restaurací Penzion U hajného Bedřicha, poblíž autobusového nádraží. Máme štěstí. Na zahrádce jsou volné čtyři stoly. Na schodě mezi dveřmi do restaurace se objevuje číšník a já se ptám, jestli si můžeme ke třem stolům sednout. „Jo, ale budete v klidu!“ štěkne po nás. „Prosím? Jak to myslíte?“ zírám na něj v úžasu. To už se vedle mě objevuje hlava kamaráda, který říká: „No, pane, když jste nás tak hezky přivítal, my jdeme o dům dál.“

A naše skupina 12 lidí odchází do jiného lokálu.

Hned ve vedlejším hotelu Centrum nás vítá usměvavý číšník a nabízí tři volné stolky na zahrádce. Ujišťuji vás, že jsme v klidu byli, dobře se pobavili a pojedli a za svoji vstřícnost místní restaurace utržila hezké 2tisíce korun. Dalších téměř 500 korun zahučelo do protější „zmrzlinárny“.

Svým zůsobem pro mě byla návštěva těchto restaurací poučná. Teď už vím, proč jsou některé restaurace prázdné a kam až jsou někteří restauratéři schopni, v honbě za krátkozrakým ziskem, zajít.

Chata SPORT SKIwww.chata-sport-ski.cz, Kořenov 883, Kořenov

Zasloužená dovolená s partou přátel a našimi dětmi, to je ten pravý balzám na upracované tělo i duši. Příjemná a krásná chalupa v Kořenově s komfortním vyžitím slibuje bezvadnou dovolenou. Hned druhý den po příjezdu vyrážíme k Jizeře. Úchvatná podívaná na dravé pramínky vody, které si hledají cestu mezi obřími kameny. Děti jsou v tranzu. Celé dopoledne skákají z kamene na kámen, loví ze dna z písku barevná sklíčka a stavějí přehrady. A je to tady. „Já mám už hrozný hlad!“ hlásí první ratolest a rychle se k němu přidávají další. OK, cestou z Kořenova sem jsme míjeli chatu SPORT SKI, dojdeme si tam na oběd. Vcházíme tedy na…

Review Overview

Jídlo
Prostředí
Obsluha
Celkový dojem

Nikdy více

Summary : Tak především velmi dlouhé čekání na jídlo (hodinu a půl) a agresivní konfrontace s hosty. Vyhněte se obloukem.

User Rating: 0.45 ( 3 votes)
14

About Marion

Jsem velká milovnice jídla a dost neskromně si o sobě myslím, že umím i dobře vařit. Velmi ráda občas zajdu do restaurace a očekávám, že budu hýčkána jejím personálem. Svoji spokojenost dokáži ocenit slušným spropitným a šířením pozitivní recenze. Jsem vděčná za tipy na dobré jídlo a vstřícný personál. Proto ráda přispívám také svými tipy do Gastrokritika. Host má být za své peníze s úctou a péčí "obsloužen". A pokud tomu tak je nebo není, lidé by to měli vědět.

Zaujal vás tento článek? Máte k němu co říct? Napište...