Home / Recenze / (G)astronomický nešvar, Kolkovna

(G)astronomický nešvar, Kolkovna

Koncem minulého století, několik českých gastronomů rozhodlo se stát restauratéry. Hledali, hledali až našli v srdci Evropy to pravé libové – Prahu. S příslibem světové kuchyně, která byla svědomitě vštěpována do myslí studentů hotelových akademií, jež by lehce strčili do kapsy i své švýcarské kolegy, rozhodli se pro ražení tradiční české kuchyně a spojení se s Plzeňským Prazdrojem, jako se strategickým partnerem, který drží patronát nad Kolkovnami v kraji. Zní to skoro jako pohádka, ačkoliv tak to uvádí stránky této sítě restaurací. Ona to pohádka ale doopravdy je.

Co vytknout dříve? Je to smutná realita, ale tak se musíme ptát, chceme-li objektivně ohodnotit to, čím jsme si prošli ve třech restauracích sítě Kolkovna.

Kolkovna Savarin

Zašli jsme si nejdříve do Kolkovny Savarin v centru Prahy. Vcházíme z ulice Na Příkopě do pasáže, na jejímž konci se nachází náš cíl. Obklopuje nás kasíno, McDonald´s, ale také architektonicky krásný vnitroblok. Vcházíme do restaurace, usedáme a ujímá se nás mladý číšník. Obsluha vypadá dobře, ví co se patří a to je pro nás ze začátku veliké plus. Objednáváme si dnes z obědového menu Jahodové knedlíky s tvarohem a máslem. K první objednávce si dáme kávu a vodu, k té druhé zase teplý zelený čaj.

Jídlo se před námi objevilo takřka v mžiku. Na první pohled vypadá vše normálně. Akorát nás zaráží avizované máslo, kterého jsou doslova tři kapky na hromadě tvarohu, který je tím pádem mnohem sušší, než by měl být. Po rozkrojení knedlíku velikosti tenisového míčku dochází k překvapení. My jsme si snad objednali místo jahodových, moukové knedlíky. Uprostřed velkého prázdna se roztahovala, jako žába ležící na kameni, jedna malinká kompotová jahoda. Překvapení narůstalo s každým dalším knedlíkem, bohužel jsme se více jak jedné v každém nenapočítali. Inu, švýcarské hotelové školy se mají ještě hodně co učit.

Další překvapení na nás ještě čekalo v podobě účtu. Nejdříve jsme se se dozvěděli sumu pro jednoho v hodnotě 220 Kč, což se ukázalo po upozornění a namítání jako chyba v počítání obsluhy. I přesto nás jedna porce vyšla na 184 Kč a druhá na necelých 140 Kč. Obědové menu stálo 89 Kč, tak jsme se podívali do nápojového lístku, který jsme pro začátek ani nedostali a objevili jsme opravdu zajímavý ceník nápojů, který se tak lehce nevidí.

Další den jsme se rozhodli, že zanevřít na Kolkovnu kvůli jednomu nepodařenému obědu nechceme, je to přeci gastronomicky zaručený zážitek, a proto volíme Kolkovnu Celnice. Ve zkratce řečeno, z bláta do louže. Nebo lépe řečeno, z louže do pořádného bláta.

Kolkovna Celnice

Nevrlá obsluha, nevšímající si zákazníky a zápach spáleného oleje. Po požádání o jídelní lístek, chceme tentokrát zkusit něco ze stálé nabídky, nám je pohozen na stůl bez jediného slova a bez možnosti objednat si něco k pití. Objednáváme si Krkonošskou bramboračku, která viděla tak maximálně Petřín a to ještě z jedoucího vlaku ve tmě. Snažíme se rozpoznat tu polévkovou všehochuť, ale bez úspěchu, ingredience jakoby ani nebyly tím, co je uvedeno v lístku. Pokračujeme tedy Plzeňským gulášem, tentokrát bez velikého očekávání, ovšem se špetkou naděje. Guláš je přeci pivní klasika a zejména tradiční české jídlo, na které se restaurace zaměřila dle svého webu. Když už se před nás dostal ten voňavý pokrm, dostalo se nám bohužel i něčeho, co jsme si neobjednali. Malé, přibližně dva centimetry dlouhé kovové drátky v popisu jídla rozhodně nebyly, a tak si stěžujeme. Obsluha udělá něco nečekaného. Vidličkou hrábne do drátků v omáčce, vytáhne je na tác a odejde s pocitem dobře odvedené práce. To už přestává všechna sranda! Voláme si provozního, který se nám omluví a nabídne nám férovou nabídku: nemusíme zaplatit za odnešené jídlo a zaplatit máme pouze 49 Kč za čaj. Žádný druhý pokus, žádná snaha o nápravu. Gastronomie v České Republice, třes se! Laťka se snížila už tak hluboko, že ani nejzkušenější tanečník limba nepodleze tyč.

Obrození české gastranomie v restauracích Kolkovna jsme se bohužel nedočkali, ačkoliv jsme měli národní cítění a naději v šikovné české ručičky. Kolkovna Restaurants obdržela od odborné veřejnosti prestižní cenu J.Vašaty za nejlepší gastronomický koncept roku v roce 2004. Od té doby je ovšem pouze hrdá na své úspěchy z tohoto roku a tvrdě zaspala na vavřínech. Ono nakonec, Kolkovna obdržela ocenění za svůj koncept, který jsem popsal v úvodu z oficiálních stránek Kolkovny. Bohužel, co je psáno, to je dáno, je přísloví, které se v české gastronomii často slibuje a ještě častěji porušuje. Pro objektivitu bychom opravdu rádi napsali nějaké plus, napadá nás ovšem pouze jedno. Jeden z číšníků Kolkovny Savarin přinesl k sousednímu stolu najednou kolem sedmi vařících talířů a dočkal se menšího potlesku a zájmu strávníků.

Vypadá to, že Kolkovna má kromě Prazdroje i jiného silného partnera.

Kolkovny v centru Prahy jsou známy zejména pro svou dostupnost lidem, kteří v okolí pracují a proto v době obědového menu potkáte v Kolkovně množstí hostů. Dle jejich slov, jde ovšem v rámci omezenosti výběru restaurací pro Čechy v okolí historického centra Prahy, o takzvané „menší zlo“.

Kolkovnawww.kolkovna.cz

Koncem minulého století, několik českých gastronomů rozhodlo se stát restauratéry. Hledali, hledali až našli v srdci Evropy to pravé libové – Prahu. S příslibem světové kuchyně, která byla svědomitě vštěpována do myslí studentů hotelových akademií, jež by lehce strčili do kapsy i své švýcarské kolegy, rozhodli se pro ražení tradiční české kuchyně a spojení se s Plzeňským Prazdrojem, jako se strategickým partnerem, který drží patronát nad Kolkovnami v kraji. Zní to skoro jako pohádka, ačkoliv tak to uvádí stránky této sítě restaurací. Ona to pohádka ale doopravdy je. Co vytknout dříve? Je to smutná realita, ale tak se musíme ptát,…

Review Overview

Jídlo
Prostředí
Obsluha
Celkový dojem

User Rating: 1.25 ( 2 votes)
43

About Michael

Mé jméno má sice německo polský původ, gastronomicky, se rozhodně nekloním k Eintopfu, nebo Bigosu. Mému srdci je nejblíže La Cucina Italiana, šťavnaté burgry, ale i tradiční kuchyně dálného východu. A co mě přimělo gastronomicky kritizovat? Vyrůstání v České republice. Naše kuchyně je totiž úžasná v jedné věci, cokoliv se dá usmažit, patří na naše jídelní lístky a na čemkoliv je cenovka akce, na tom si chceme počvachtat.

2 komentáře

  1. pavel.mokrycki@centrum.cz'

    Včera nám v Savarinu napočítali zhruba v 7 lidech celý dve rundy plzní navíc. Neskutečné!!!

  2. jan_sefl@centrum.cz'

    Hm… nebyli jsme tam spolu???, protože nám včera napočítali taky šest plzní navíc … ze by standard savarinu ;-(

Napsat komentář k js Zrušit odpověď na komentář