Home / Recenze / Grand Restaurant Luxor, Liberec

Grand Restaurant Luxor, Liberec

Zdroj: www.centrumbabylon.cz

Liberecké centrum „Babylon“ je obrovský komplex, jehož nitro obsahuje kromě hotelu také aquapark, lunapark, iQpark, labyrint a další atrakce. Náš víkendový pobyt je popsán ve speciálním článku Hotel Babylon, zde se soustřeďme na recenzi „nejluxusnějšího“ podniku, který se skrývá v útrobách této obří stavby.

Rozhodli jsme se povečeřet v Grand Restaurant Luxor, jelikož tato provozovna vypadala ze všech babylonských gastroprovozů na první pohled nejlépe (a nejdráže), a – ruku na srdce – kdo by se chtěl na dovolené odbývat chlebem s gothajem, že. Toto naše rodinné usnesení nám přivodilo zajímavý zážitek, chvílemi zábavný, chvílemi zdlouhavý, místy až dobrodružný, ve svém konečném vyznění však tragikomický či spíše smutný.

Prostor se snaží působit honosným dojmem, avšak při bližším zkoumání tanulo na mysli spíše sousloví „navoněná bída“. Stroj času, který je bohužel stálým inventářem mnoha českých restaurací, nás tentokrát zanesl do oblíbených osmdesátých let, kdy se člověk musel třeba svléknout do naha či provést nějaký akrobatický kousek, aby přilákal pozornost číšníka. Do doby, kdy hosté ze Západu dostanou automaticky lepší sklenice na pivo, než našinec, jenž si ho navíc musí i sám nalít. Do doby, kdy číšník má vždy pravdu…

Zdroj: www.centrumbabylon.cz

V hlavní místnosti, kde jsme se usadili, byly kromě našeho obsazeny ještě další čtyři stoly – česká rodinka, německá rodinka, český párek a jacísi další dva hosté, kteří už byli téměř na odchodu.

Pravá svíčková a guláš

Jídelní lístek nebyl až tak přebujelý, jak vypadal na první pohled, i když určité další zeštíhlení by mu ještě prospělo. Přinesla nám jej celkem sympatická servírka, která však očividně není z oboru, ostatně stejně, jako její kolega, který se nám „věnoval“ posléze. Dětem jsme vybrali dvakrát dětský řízek, my jsme se rozhodli otestovat „Pravou svíčkovou“ a guláš.

Náš první kontakt s číšníkem byl celkem nevinný – objednali jsme dětem další colu. Čas letěl jako bláznivý, číšník kolem našeho stolu několikrát prošel, avšak bez coly. Veškeré mé pokusy navázat s ním oční kontakt selhaly, ačkoliv se pohyboval v bezprostřední blízkosti. Už jsem začal uvažovat, že této své nově nabyté neviditelnosti půjdu využít při okukování nudistek k bazénu, kde ten večer byl vstup bez plavek, když se otec od české rodinky zeptal, jak to vypadá s jejich jídlem. Byl ujištěn, že už brzy bude. Po další chvíli vyplněné fantaziemi nad zaschlými skvrnami na kdysi běloskvoucím ubrusu se dočkal své pochoutky český páreček. Celkem naivně si objednali lososa, tudíž dostali, co chtěli. Jejich prvotní práce s příborem evokovala pohled na zvídavé děti, které našli mrtvé zvíře a klackem zkoumají, co nechutného skrývají jeho útroby. Tuto imaginativní scenérii věrně dokresloval i zápach, tedy pardon, vůně ryby. Páreček však zatnul zuby a předloženou záležitost pozřel. Bůh ví, snad to brali jako zkoušku vůle či přípravu na nějakou nechutnou televizní soutěž, možná jim bylo líto zbytečně položeného rybího života, nebo jen prostě nechtěli mít nepříjemnosti; pravdu už se nedozvíme.

U kolemjdoucí servírky jsem zaurgoval marně vyhlíženou colu. Slyšeli jsme, jak to říká kolegovi, ten však ještě se stoickým klidem prošel v nepravidelných intervalech ještě třikrát kolem bez vytouženého nápoje. V mezičase jsme s manželkou dopili i my, avšak předem prozradím, že až do konce našeho martýria se nás nikdo neobtěžoval zeptat, zda si ještě něco dáme.

Mezitím dorazila další tříčlenná německy mluvící rodinka. Vzhledem k rezervacím na ostatních stolech jim nezbylo než přistoupit k čerstvě opuštěnému stolu, kde ještě leželo použité nádobí po předchozích hostech. Záměrně píši „přistoupit“ a nikoliv „sednout“, jelikož u tohoto stolu pro čtyři se nacházely pouze dvě židle. Dítě se tedy posadilo a rodiče zůstali stát. Jídelního lístku se jim dostalo celkem rychle, stejně jako odklizení zbytků po jejich předchůdcích; chybějící židle však nikoliv. Oba dospělí tedy listovali menu vestoje, zatímco obsluha si nadále žila svým vlastním životem. Jsou okamžiky, kdy je Vám trapně za to, co předvádíme cizincům, a toto byl jeden z těch vydatnějších. Když už to trvalo opravdu dlouho a každému v místnosti už bylo jasné, že židle sama nepřijde, vydal se der Vater na lov nábytku sám. Došel se zeptat číšníka, zda si může půjčit židli od prázdného, avšak zarezervovaného stolu. Číšník přitakal a dokonce mu ji i sám odnesl, ovšem položil ji s tak hlasitým třísknutím do země, jako kdyby chtěl varovat pod podlahou ukryté Židy před Gestapem. Vzhledem k panujícímu míru to však spíš mělo znamenat, že host příliš otravuje a další požadavky by měl před jejich vnesením důkladně zvážit.

Ještě pět minut a odcházíme

Děti už byly hodně unavené a jídlo (ani další nápoje) nikde. Trvalo to už opravdu dlouho, tak jsme se rozhodli, že počkáme ještě pět minut a potom odejdeme. Zabavila nás však scénka u stolu s českou rodinkou, kde se otec opovážil po drahné době opět pozeptat po objednaných večeřích. Byl ujištěn stejně jako přibližně před dvaceti minutami, že už brzy bude. Otec se s tím už nespokojil a řekl, že to už tu bylo a že chtějí odejít. Číšník řekl, že už mají smůlu, protože jídlo už je skoro hotové, ale hlava rodiny trvala na svém. Po předložení účtu trval hladový otec na vyškrtnutí pokrmů, s nimiž se měli možnost seznámit pouze ve formě textu v menu, ale jeho požadavek byl odmítnut s tím, že má kecy. Již notně vytočený žádal tedy pán předvolání vedoucího. Číšník se jal někam telefonovat a vážně nevím, zda skutečně volal, nebo jen přehrával slavnou scénu se sprchou z filmu „Kolja“, ale žádný vedoucí pracovník se neobjevil. Výsledkem však byla eliminace nezkonzumovaných položek z účtu. Rodinka tedy zaplatila notně okleštěnou útratu a odešla. Nechci si hrát na proroka, ale řekl bych, že navždy.

Zrovna ve chvíli, když jsme s manželkou řešili, zda podstoupit to samé, nebo vytrvat a sníst kromě vlastních porcí i řízky za naše téměř už spící děti, před námi přistála naše zhmotněná objednávka. Na pohled to nevypadalo úplně špatně, i když v restauraci s křišťálovými lustry, těžkými svícny a klavírem bych čekal trochu nápaditější food-styling, než plátek citrónu se sněhobílou šlehačkou ze spreje a pravděpodobně kupovaným houskovým knedlíkem. Omáčka samotná byla celkem poživatelná, ovšem maso tedy rozhodně pravou svíčkovou nevidělo ani během svého pobytu v živé krávě, neboť hovězí anatomie družbu mezi těmito dvěma masy zkrátka neumožňuje. Ještě hůře dopadla manželka se svým gulášem. Maso bylo tuhé, že byste s ním mohli klidně zpolíčkovat protivníka při výzvě k souboji. Největší hvězdou tohoto pokrmu byla ale omáčka, jejíž téměř černá barva již dopředu naznačovala, že jídlo se dá zkazit, i když v kuchyni používáte polotovary. Když holt tyto své pomocníčky přismahnete, nepomůže Vám ani svěcený glutamátek. Pouze špekový knedlík snesl přísnější měřítka.

Přemohli jsme hlad a rozhodli jsme se, že obě porce vrátíme. Za normálních okolností bychom možná sklapli a požili takřka nepoživatelné, ale vzhledem k výše popsaným událostem bylo otázkou cti seznámit personál s našimi výhradami. Složili jsme tedy příbory do polohy „16:20“ a čekali, co se bude dít. Chvíli se nedělo nic, ačkoliv číšník dvakrát prošel těsně kolem našeho stolu a musel vidět, že jsme konzumaci ukončili poněkud předčasně. Při třetím oběhu už to nevydržel a zeptal se nás, jestli už jsme skončili. Manželka ledově prohlásila, že s tímto podnikem definitivně, a přednesli jsme své námitky k jídlu. Číšník se nad nimi podivil, a je vážně jedno, zda upřímně, nebo ne, jelikož obě verze o podniku ledacos vypovídají. Řekl, že jsme první, kdo si stěžuje, a že prý všem ostatním tam vždy chutnalo. Obhajobu neobhajitelného zakončil zvukovým efektem, jenž bývá zpravidla produkován jiným tělesným otvorem, než ústy. Zanedlouho přikvačil s informací, že v kuchyni ochutnali vrácené porce, které jsou ovšem v naprostém pořádku a že v tomto podniku dělají pouze pravou svíčkovou. Malá hádanka: myslíte, že účet obsahoval obě vyreklamované položky? Bingo! Kupodivu stačilo jen říct a byly pryč; tentokrát bez vedoucích, Koljovy sprchy i keců.

Proč se lidé málo dožadují kvality jídla?

Těžko říct, jak je možné, že podobných podniků je stále tolik. Proč se lidé tak málo dožadují kvality jídla i servisu a dobrovolně zaplatí předražený shit? Každopádně řekl bych, že restaurace „Luxor“ je největší vadou na kráse celého komplexu „Babylon“, který by si nějaký luxusnější podnik dozajista zasloužil. Dohodli jsme se, že zítra na oběd půjdeme do jídelny a večeři odbydeme nějakým fast foodem v lunaparku. Neměli jsme odvahu otestovat ještě sousední mexickou restauraci; báli jsme se totiž, že bychom zažili to samé, co v Luxoru, jen s tím rozdílem, že by personál měl při všech fázích naší anabáze na hlavách sombrera. Taktéž bufet s nápisem „sněz, co můžeš“ za cenu 269 Kč jsme se rozhodli ignorovat, neboť silně hrozilo, že bychom i po zaplacení nic sníst nemohli. Nebo možná mohli, ale ta vůle by mohla chybět…

Co dodat? Restaurace „Luxor“ je největší skvrnou na štítu centra „Babylon“, jež by si při svých ambicích zasloužilo luxusní podnik s opravdovým jídlem, školeným kuchařem a skutečnou obsluhou. Smutné je, že ve vedlejší jídelně se za třetinovou cenu najíte o poznání lépe, přestože to také není zrovna výkvět gastronomie, nemluvě o vlídnější obsluze. Se stávajícím per(ver)sonálem je ale pravděpodobně každá snaha marná.

Shimmy

Grand Restaurant Luxor, www.centrumbabylon.cz, Nitranská 1, Liberec

Liberecké centrum „Babylon“ je obrovský komplex, jehož nitro obsahuje kromě hotelu také aquapark, lunapark, iQpark, labyrint a další atrakce. Náš víkendový pobyt je popsán ve speciálním článku Hotel Babylon, zde se soustřeďme na recenzi „nejluxusnějšího“ podniku, který se skrývá v útrobách této obří stavby. Rozhodli jsme se povečeřet v Grand Restaurant Luxor, jelikož tato provozovna vypadala ze všech babylonských gastroprovozů na první pohled nejlépe (a nejdráže), a - ruku na srdce - kdo by se chtěl na dovolené odbývat chlebem s gothajem, že. Toto naše rodinné usnesení nám přivodilo zajímavý zážitek, chvílemi zábavný, chvílemi zdlouhavý, místy…

Review Overview

Jídlo
Prostředí
Obsluha
Celkový dojem

User Rating: Be the first one !
13

About Matthew

Považuji se za beznadějného gastrofila, gastrokritika, milovníka dobrého jídla, vína a kvalitní kávy. Jsem háklivý především na neprofesionální obsluhu a špatně fungující servis jako takový. Mám slabost pro italskou, thajskou a francouzskou kuchyni. I když kromě hub na všechny způsoby fandím téměř každému dobrému jídlu.

2 komentáře

  1. marie.k1111@seznam.cz'

    Ještě, že jste nezkusili v Babylonu Českou rychtu….prapodivná, zakouřená, depresivní, tmavá restaurace. Nevěřím, že se tam někomu může líbit.. Každopádně účelem pokrmů zde servírovaných je zřejmě vyvolávat zvracení. Já si tam dala bramboráky…. neuvěřitelně spálené a měli šedivou barvu!!! Pozřela jsem dvě sousta a nemohla pokračovat, takže jsem snědla zelný salát, který tvořil přílohu a musím říct, že i ta pouhá dvě sousta bramboráku mě tížila v žaludku jako kámen.
    Ze zoufalství a z hladu jsem si ještě k tomu objednala brambory, abych se trochu najedla, ale ty zase nebyly osolené a také zřejmě již leccos pamatovaly. Pohlreich by tam zešílel.
    No more! Jediné pozitivum – příjemná obsluha.
    Jinak Váš příspěvek je brilantní 🙂

Zaujal vás tento článek? Máte k němu co říct? Napište...